Rozsáhlá publikace je příspěvkem k problematice hospodářského vývoje českých zeměpanských měst v pobělohorské době, konkrétně k vzniku, rozsahu a významu jejich vrchnostenských aktivit. Tento fenomén je zasazen do obecného vývoje, ale především je zkoumán na příkladu konkrétního města – Sušice v jihozápadních Čechách. Růst sušického městského velkostatku začal s husitskými válkami a územního maxima dosáhl před rokem 1547, kdy Sušice ovládala 28 vsí, jejich dílů a dvorů o asi 225 usedlých.
Následkem účasti na prvním stavovském odboji přišla konfiskacemi o téměř všechny své poddanské vesnice a jen pozvolna je získávala nazpět, takže do Bílé hory se město spokojovalo jen s pasivním hospodářským využitím, intenzivnější formy začalo zavádět až po třicetileté válce, kdy na sušickém panství postupně vyrostlo sedm poplužních dvorů a vrchnostenský pivovar. Připojená analýza dobového účetního materiálu názorně ukazuje, jak peněžní příjmy právě z těchto provozů zajišťovaly hospodářskou rovnováhu města.
O to hůře měšťané přijímali reformy Josefa II., které vrchnostenskou půdu rozdělily poddaným. Ti se bránili převodu svých povinností z hotových peněz na odvody obilí, čímž docházelo mezi nimi a sušickou městskou vrchností k dlouholetému sporu. Kniha je doprovozena tabulkovými i textovými přílohami, barevnou obrazovou přílohou a důkladnými rejstříky. Vychází ve spolupráci s městem Sušice a Západočeskou univerzitou v Plzni.
ALOIS NEBEL 
| 
