Druhá sbírka Miloslava Wacha Merja: na modrém kameni přináší jemnou a vlídnou lyriku, za svou prostotou ukrývající mnohotvará tajemství. První oddíl Příběh jako odpoledne přináší archaické a starobylé motivy s důrazem na křehkost předmětů a plodů ve venkovských a krajinných scenériích. V oddílech Vozdviženkou k Arbatu a Krutickoje podvorje se objeví motivy a reminiscence Moskvy, města s tajuplným podhoubím minulosti dávné i nepříliš vzdálené, svázané s autorovým častým pobýváním ve východních končinách. Do veršů zde opatrně vstoupí Natalia, Marjuška, Ira, Dorotka, mihnou se spletené copy i věnečky z lučního kvítí, problesknou barvy ruské kultury (Majakovskij, Gorkij, Dejneka). Po drsnější notě oddílu Krev krve s tématy války, násilí a holokaustu přichází závěrečný oddíl Zvonění prostěradel, uvozený textem věnovaným Bulatu Okudžavovi a nesený v duchu smíření s přirozeným během života a lidským osudem. Sbírku bohatě doprovází oleje a akvarely Lubora Jeníka.
ALOIS NEBEL 
| 
