Soubor osmi krátkých povídek slavné polské spisovatelky je jednou z nejpůsobivějších knih poválečné literatury. Polodokumentární formou, prostě a pravdivě ukazuje na příbězích obyčejných lidí proces vyhlazování Židů v koncentračních táborech v Polsku. Autorka vychází ze svědectví, jež vyslechla jako členka Komise pro vyšetřování nacistických zločinů od přeživších obětí. Na malém prostoru, bez patosu a moralizování, zachycuje zrůdnost fašismu a promyšlenost jeho metod sloužících k degradaci a likvidaci člověka. Povídky jsou přes svou úspornost a zdánlivou odtažitost velmi naléhavé a strhující. Vysokou mírou autenticity a věcným charakterem se blíží literatuře faktu, přesto je však zároveň každá z nich malým literárním skvostem. Ve čtenáři zanechávají smutný úžas nad tím, že takový osud připravili lidem lidé.
ALOIS NEBEL 
| 
