Slavné postavy národních dějin bývají obvykle představovány jako výlupky všech ctností a dávány za příklad dalším generacím. Ale co když jsou takové oficiální verze až příliš krásné, než aby byly i pravdivé, ptá se Tanizaki v Tajné historii pána z Musaši a odpovídá překvapujícím způsobem. Kudy vede hranice mezi hrdinstvím a perverzí? Jedním z nejdůležitějších Tanizakiho témat vůbec je jeho autorské hledání ideálu japonské ženy, téměř ztraceného pod sílícím kulturním vlivem Západu. Snad nejpřesvědčivěji a nejkrásněji toto téma pojal v Mateřské bylině jošinské, ztvárněné jako „cestopis“ o pouti k nejhlubším kořenům japonské tradice, kultury a historie v srdci původního Japonska v zapadlém horském kraji Jošino.
Džuničiró Tanizaki (1886–1965), mistr literárních ztvárnění těch bizarnějších stránek lidské existence a autor nezapomenutelných ženských postav, bývá považován za nejvýznamnějšího spisovatele japonské literatury 20. století. V mládí prošel obdobím až nekritického obdivu ke všemu západnímu, ale posléze jej náhoda přivedla oklikou zpět ke světu japonských tradic. Právě ten ho nakonec inspiroval k vrcholným dílům, v nichž se Tanizakimu podařilo dosáhnout harmonického propojení obojího, západních novinek i domácích tradic.
ALOIS NEBEL 
| 
