Sbírka Alžběty Michalové (1991) v lecčems navazuje na její úspěšný debut Zřetelně nevyprávíš (Fra 2014), na sbírku rodinných žalozpěvů, nářků i výkřiků, v nichž vystavila křehký a krutý účet matce a otci (Viola Fischerová). Nynější významově vrstevnatý, tvarově hybridní a precizně komponovaný záznam vlastního mateřství mění, prohlubuje, opravuje, ale i bolestně potvrzuje mnohé z toho, co se dříve řeklo. Krutost a křehkost se proplétají dál.
ALOIS NEBEL 
| 
