Mezi pozitivistickým filosofickým přístupem a Masarykovým realismem nacházíme mnoho shod, ovšem i mnoho zásadních odlišností, které nelze bez zevrubnějšího zkoumání jednotlivých etap vývoje Masarykova myšlení náležitě určit a zařadit. Důkazem toho jsou až extrémně odlišné výroky hodnotící Masarykovu filosofickou pozici z řad předních pozitivisticky i jinak filosoficky zaměřených myslitelů. Po stručném načrtnutí základních rysů Comtovy pozitivistické filosofie, která Masaryka výrazně ovlivnila, přechází autor k Masarykovu myšlenkovému vývoji, v němž lze již od jeho samých tvůrčích počátků pozorovat specifické pnutí ve vztahu subjektu a objektu, resp. mezi jeho psychologismem a pojímáním společnosti, jeho sociologií. Na prahu nového století se Masarykovo badatelské úsilí zaměřuje na etiku, v níž spatřuje „jádro“ filosofie. Jeho pojetí Prozřetelnosti, v němž je ideově zakotven racionální řád vesmíru, přírody i dějin, tím vymezuje místo i subjektu, jemuž principiálně propůjčuje možnost se aktivně a odpovědně podílet na věcech veřejných a směřovat společnost k humanitě. Její nejvěrohodnější a nejosvědčenější formu Masaryk nachází v demokracii.
ALOIS NEBEL 
| 
