Na základě pozorování tristního stavu českých obcí a krajiny se architekt Michal Šiška rozhodl systematičtěji zabývat ohroženým nezastavěným prostorem mimo sídla, tedy kulturní krajinou. V situaci, kdy současný stav veřejných financí, zejména astronomické vnitřní dluhy drtivé většiny menších měst a obcí, spravovaných většinou rozkmotřenými amatéry, kdy se ojedinělé úspěchy současné architektonické tvorby jeví spíše jako série zázraků, které tvář této země těžko změní, si uvědomil jednu věc - radost z povedené malé investice je stejná jako z velké. Často dokonce větší. Proto se věnuje mapování malých věcí v krajině, drobných realizací poutajících se k místu. Pokusil se je pojmenovat, sesbírat a vzkřísit, bez nároku na úplnost. Výsledkem jeho práce je sbírka námětů v podobě ilustrované knížky, kde proti kresbě stojí text, definující fenomén, ať jím je alej, altán, smírčí kříž, strom na rozcestí, vyprávěnka nebo útulna.