Bilanční rozhovor přináší životní příběh jednoho z našich největších kytaristů, který během svých téměř 55 let hraní nechyběl u mnohého zajímavého a zásadního v domácí populární hudbě. Kdyby někdo chtěl zmapovat historii naší bluesové, rockové nebo jazzové hudby, mnohokrát narazí na jméno Luboš Andršt. A právem, protože Luboš Andršt nechyběl během svých téměř pětapadesáti let hraní u mnohého zajímavého a zásadního v domácí populární hudbě. Alba Město Er nebo Capricornus dávno patří do zlatého fondu, skupina Energit se stala pojmem již v sedmdesátých letech minulého století a kdo z našich bluesových kytaristů si mohl zahrát s B. B. Kingem? Kniha vznikala jako bilanční rozhovor k Lubošovým sedmdesátinám. Oba autoři vytvořili koláž chronologicky vedeného Andrštova muzikantského příběhu, proloženou tématy obecnějšími, a doplnili ji epizodami, které Luboš Andršt napsal „za domácí úkol“ sám. Luboš Andršt vzpomíná na své kolegy a spoluhráče a před čtenářem defilují zásadní osobnosti našeho jazzu jako Jiří Stivín, Emil Viklický, Martin Kratochvíl, Rudolf Dašek, Peter Lipa, Rudolf Ticháček a mnozí další. Andrštovým bluesrockovým světem procházejí Vladimír Mišík, Michal Prokop, Vladimír Padrůněk, Jan Hrubý, Radim Hladík, Vladimír „Guma“ Kulhánek, Petr Janda, Anatoli Kohout, Ivan Khunt, Erno Šedivý... Aby čtenář neměl pocit, že listuje jen encyklopedií „kdo byl kdo v našem jazzu a rocku“, stačí připomenout, že po listopadu 1989 si Marta Kubišová pro svůj comeback vybrala jako kapelníka právě Luboše Andršta nebo pozvání ke společnému vystupování a natáčení od klasického kytaristy Lubomíra Brabce. Kniha Ještě hraju vestoje je příběhem jednoho z našich největších kytaristů a je – a to v první řadě – zejména o muzice.
ALOIS NEBEL 
| 
