Lov byl ve středověku a v raném novověku převažující součástí života aristokratické společnosti a jeho vrcholnou formu představovala jezdecká štvanice se psy na jelena nebo srnce. Šlechtické družiny lovily zvěř především pro požitek či trofeje a zásobování panovnického dvora i velmožských kuchyní přenechávaly lesnickému personálu. Zvěřina však mívala své stabilní místo též na stolech měšťanů a poddaných. Ti ovšem nesměli legálně provozovat myslivost, vyhrazenou privilegovaným, a tak rádi a často pytlačili. Vzhledem k tomu, že se zvěř pokládala za součást pozemku, a tedy i vlastnictví jeho držitele, posuzovalo se pytláctví jako krádež. Vyskytly se rovněž případy, kdy delikventi považovali – podobně jako šlechtici – lov zvěře se zbraní v ruce za druh adrenalinové zábavy. Pytlačilo se nejen v lesích a na polích, ale také v rybnících, řekách, haltýřích a ve včelích úlech. Kniha Jindřicha Francka vznikla na základě výzkumu trestněprávních pramenů a přináší čtenářům autentické lovecké a pytlácké příběhy. Její součástí je edice několika mysliveckých řádů, které se staly základem represivních opatření proti pytlákům; z nich mnohé jsou zde publikovány poprvé.
ALOIS NEBEL 
| 
