Aristotelova etika představuje svébytnou tematizaci člověka jako bytosti, která se vyznačuje jednak schopností mluvit a myslet, jednak tím, že žije v obci, což je společenství založené na řeči a hledící k tomu, co je pro člověka dobré (a nikoli jen k tomu, co je užitečné). Úlohou předkládané studie je interpretovat klíčové pojmy Aristotelovy etiky a pokusit se jednak přispět k lepšímu porozumění této myslitelské pozici, jednak oživit některé otázky a akcenty, které v současné etické diskusi buď chybí, nebo podléhají značným zjednodušením.
ALOIS NEBEL 
| 
