Je láska mezi milenci, je láska mezi manžely. Je láska mezi rodiči a dětmi. Je láska mezi přáteli. Různé podoby lásky. Spousta příběhů, spousta dramat. Smích, pláč, život, smrt. Prosté, lapidární. A skoro se chce říct: Pokaždé jiné – pokaždé stejné. Hra Lásko! tyto různé podoby řadí vedle sebe. Ne pro porovnání, ale pro zmnožení. A pokouší se z nich splést jeden cop. Protože čas se sype jako písek v přesýpacích hodinách. Kunsthistorik Jiří Slavínský měl milenku, ale jeho žena Anička je vážně nemocná, a tak Kláru pustil k vodě, což ovšem nemusí stačit. Jejich sedmnáctiletý syn Honza kvůli mámině nemoci odkládá pubertální výstřelky, a dokonce se nestydí mámu pohladit. Anička se na golfovém hřišti seznamuje s Davidem, který neví, že je nemocná, nadbíhá jí a vypráví krvavý milostný příběh „na pokračování podle skutečné události“, což je mnohem spíš thriller než romance, ovšem s láskou v hlavní roli. Julie celý život pracovala jako zdravotní sestra na dětské onkologii a teď v důchodu dělá kustodku v muzeu, odtud se zná s Jiřím Slavínským, a její dcera Lenka léčí Aničku, která se už léčit nechce. Juliin manžel Lojzík byl v 50. letech v uranovém lágru, odkud si do života odnesl drama, v němž tam sehrál hlavní roli, ale taky nadhled a neobvyklou zálibu – vyrábí přesýpací hodiny. Zvláštní místo zaujímají „vyprávěné“ postavy krvavého milostného příběhu „na pokračování podle skutečné události“ – Střelec, jeho Žena a Policajt. Všechny příběhy se splétají do jediného, protože čas se sype jako písek v přesýpacích hodinách, jejichž příští otočení může být tím posledním.
ALOIS NEBEL 
| 
