Jsme na světě už nějakou dobu. Hodně jsem se naučili, mnohé zapomněli, máme pořád vlastní cíle, přání a taky toužíme po klidu. Lásku jsme neodpískali, to v žádném případě, pořád nás hřeje u srdce a málokdo by chtěl být sám. Vychovali jsme děti, rozmazlujeme vnoučata a v duši jsme pořád mladí – ať je nám devadesát nebo devatenáct, pořád zůstává kluk klukem a holka holkou. Naďa Dubcová dobře sleduje svět kolem sebe. Své postřehy pak posílá dál. V povídkách většinou zahřeje čtenáře nadhledem a kuráží. Láska v bačkorách totiž není vůbec jednoduchá, možná je dokonce i těžší, než bychom si mohli myslet.
ALOIS NEBEL 
| 
