Tematická šířka a hloubka autorových esejů vychází z jeho mnohostranných zájmů a bohaté zkušenosti profesní i životní jako klinického psychologa (a sexuologa) i teoretika umění a filmu. Tato dvojdomost profesí a zájmů vychází ze společné pracovní metody, psychoanalýzy (zejména freudismu). Mnohostrannost se projevuje v jeho textech překračováním jednotlivých oborů a syntetickým, obecně lidským přístupem. Přesto můžeme odlišit zhruba čtyři esejistické okruhy. Tím prvním je psychosomatika a vyrovnávání se s onemocněním tělesným i psychickým. Zde mj. vynikají autorovy úvahy o významu tváře pro lidskou identitu a možnost komunikace, které vytěžil ze své praxe na klinice popálenin. Další oblast tvoří eseje o literatuře a výtvarném umění ve vztahu k rozmanitým psychologickým a sociálním jevům. Čtenář se tak setká např. s Flaubertovou paní Bovaryovou, Zolovou Nanou či Donem Juanem nebo s rozborem erotiky v dílech moderních malířů. Třetí okruh se věnuje takzvané vědecké psychologii, respektive její schopnosti postihnout duši a duševní procesy, a mezím psychologického poznání. A v neposlední řadě zaměřuje Ivo Pondělíček svůj pohled také na úlohu moderních médií v souvislosti s proměnou alfabetické kultury na obrazovou a kritizuje jejich negativní působení na společnost i jednotlivce.
ALOIS NEBEL 
| 
