Kniha se zabývá mediálními a textuálními vlastnostmi hypertextů v situaci, kdy se stále častěji setkáváme s komunikáty, které obsahují celou řadu prvků připisovaných formě hypertextu, a kdy celkově dochází k nárůstu výskytu elektronických textů, které si osvojují hypermediální logiku uspořádání informací. Na první pohled to tak vypadá, že se konečně začínají naplňovat více než šedesát let staré teorie a vize badatelů o takové textové struktuře, která by změnila způsob produkce i recepce textů. Bližší pohled však ukazuje, že zaštiťování se těmito teoriemi je ve skutečnosti jejich nepochopením, a v celé šíři se vyjevuje konceptuální neukotvenost výrazu hypertext v systémech jednotlivých disciplín. Stále pak chybí syntetizující, hranice jednotlivých disciplín překračující náhled, který by se věnoval textualitě a medialitě hypertextu. Předkládaná publikace se pokouší tuto mezeru zaplnit tím, že usazuje medialitu a textualitu hypertextu do historie příběhu tohoto pojmu a sleduje tento fenomén systematicky od jeho prvních konceptualizací až po jeho současné uchopování.
ALOIS NEBEL 
| 
