Nové číslo kulturní revue Labyrint na téma UTOPIE - současná světová literatura, ukázky z knih, povídky, rozhovory, recenze, česká a slovenská literatura, teoretické texty k tématu, výtvarné umění a fotografie, film, speciální příloha o vizích v architektuře. Vážení čtenáři, po velkých tematických číslech kulturní revue Labyrint se nyní věnujeme fenoménu utopie. Termín utopie pochází z řečtiny a znamená ne-místo, něco, co nikde není. Poprvé jej užil Thomas More ve slavném spisu v roce 1516. Zdaleka ale nejde jen o vysněné ostrovy s dokonalým, sociálně spravedlivým řádem. Nejenom v tzv. utopické literatuře se setkáváme rovněž s dystopií, opakem utopie. Jakoby obzvláště posledních patnáct let chtělo být ve střední Evropě sítem někdejších idealistických představ o fungování různých bez-chybných společností. V novém čísle Labyrintu vám nabízíme různé pohledy na téma utopie, především ale pohledy kritické. Z bohatého menu vybíráme několik tipů: Jerome Klapka Jerome v humorné povídce Nová utopie z roku 1891 bystře glosuje budoucnost. Aldous Huxley, mj. autor knihy Báječný nový svět (1933), inspiroval kalifornskou psychedelickou komunitu sdruženou kolem B. Eisnera k založení Ostrova (Island Foundation). Švédská básnířka a prozaička Karin Boyeová vydává rok před svou sebevraždou (1940) román Kallocain, ovlivněný jednak Huxleyho dílem, ale především pak osobní negativní zkušeností z návštěvy nacistického Německa. Nesmí tu chybět ani Italo Calvino a jeho Neviditelná města (1972). K tématu patří rozhovor s polským nestorem fantastické literatury Stanisławem Lemem nebo portrét Delmora Schwartze s povídkou Amerika! Amerika!, zachycující Nový svět jako utopii pro celé generace přistěhovalců. Z teoretických textů upozorníme na esej amerického kritika a teoretika architektury Aarona Betskyho Osm utopií pro Los Angeles, text zásadního dokumentu Utopie nebo zapomnění Buckminstera Fullera - fenomenální osobnosti, vynálezce, architekta, filosofa, designéra, ekologa a vizionáře. Jako kontrapunkt si můžete přečíst esej Pokrok versus utopie z pera jednoho z nejvlivnějších západních marxistů Fredrica Jamesona. Ve speciální barevné příloze Vize a projekty současné architektury představujeme v rozhovoru Jana Kaplického (Future Systems), nizozemské studio MVRDV a další významné architekty (Rem Koolhaas, Zaha Hadid, Diller + Scofidio, Nox). Naše revue je tradičně koncipována na části věnované světové a tuzemské literatuře, teoretickým textům, filmu, výtvarnému umění, fotografii a nově též komiksu. V bloku současné zahraniční prózy představujeme autory, jejichž konkrétní díla jsou víceméně spojena s tématem utopie: nizozemsky píšící Maročan Hafid Bouazza (román Paravion), baskicky píšící Bernardo Atxaga (román Lidé z Obaby), německy píšící Turkové Yadé Kara a Feridun Zaimoglu, francouzsky píšící Pin Yathay, rodák z Kambodže (román Vražedná utopie); ukázka z románu Labyrint je od Euphrase Kezilahabiho, nejvýznamnějšího svahilsky píšícího autora současnosti. Z mladých tvůrců ještě uvádíme např. Zadie Smithovou z Velké Británie a Irinu Děněžkinovou z Ruska. Literární část doplňují knižní recenze a také ukázky z tvorby českých a slovenských tvůrců (např. Jáchym Topol, Uršula Kovalyk, Olga Walló či německy píšící Jaromír Konečný a Libuše Moníková). Ve výtvarném umění (na barevných stranách) na vás čekají Milena Dopitová a Jana Kalinová, ze světa pak Olafur Eliasson (dánský umělec žijící v Berlíně) nebo ve Velké Británii tvořící David Shrigley, Paul Noble a Ceal Floyerová (rodačka z pákistánského Karáčí). Ve filmové části najdete mj. portrét Enkiho Bilala (autora Nikopole), článek o latinskoamerickém filmu ve spárech politické utopie a komplexní pojednání o filmovém eposu Hvězdné války (Star Wars). Pro fajnšmekry jsme připravili esej Neználek ze Slunečního města. Přejeme vám dobrou kulturní plavbu. LABYRINT REVUE (vychází od roku 1990) - kulturní ročenka velkého formátu věnující se současné světové a domácí literatuře, výtvarnému umění, fotografii
ALOIS NEBEL 
| 
