Bylo mi skoro šestnáct a uměl jsem sám opravit motorku. Máti by proto měla na mě být hrdá. Namísto toho mě čekalo hartusení ráno, v poledne i večer. Fotřík se raději ve chvílích, kdy byl doma, schoval za noviny a předstíral zájem o dění v naší zemi a v zemi našeho vzoru Sovětském svazu… Od toho dopoledne jsem trávil v garáži všechen volný čas, který mně zbýval, když jsem nebyl se zrzavou Janou. V garáži jsem se naučil rozebrat karburátor, seřídit odtrh a předstih a řadu dalších důležitých věcí. Za volný prachy jsem si kupoval spreje, lékařskou papírovou náplast a další blbosti… … a já si poručil své první pivo. Výčepák si mě změřil a hrubým hlasem pronesl: „Jedno ti dám, ale pak končíš.“ Byl jsem drsnej motorkář. Cucal jsem pivo, který mně moc nechutnalo, a za zády jsem měl zaparkovanej svůj stroj.
ALOIS NEBEL 
| 
