V nové básnířčině sbírce se vedle pro ni příznačných motivů přírody a lidské každodennosti objevují v celé svojí podivuhodné jedinečnosti také ohlasy aktuálního fenoménu izolace jedince, umocněné fatálním děním spojeným s pandemií covidu-19. Ta sice do jisté míry omezuje existenci lidí na celém světě, ale v našem prostředí mohla navíc některými restrikcemi vyvolávat reminiscence na neblahé období bývalého režimu. Tyto tóny však nejsou trvalé a také jejich intenzita se neustále proměňuje. Vždyť je třeba mít na mysli, že básnířka je zároveň muzikantka, a její zvukomalebné verše citlivě postihují širokou škálu lidských emocí od temných, často teskných, až k těm nejjásavějších. Tak jako u předchozí sbírky, i tady si autorka sama vybrala motiv na obálku, tentokrát reprodukci obrazu od francouzko-kolumbijské malířky Marie Transon. A stejně jako minule, i teď s ním souzní celou svou bytostí.
ALOIS NEBEL 
| 
