Krize republiky je soubor čtyř textů, v nichž Hannah Arendtová zkoumá krizové události a vývoj politického života ve Spojených státech v 60. a 70. letech 20. století a jak tento vývoj ohrožuje americkou (a obecně demokratickou) formu vlády, nebo naopak jakým způsobem do ní zapadá. V úvodním eseji s názvem Lhaní v politice analyzuje případ tak zvaných Pentagonských dokumentů, které odhalily taktiku rozhodovacích procesů na nejvyšších místech americké politiky během války ve Vietnamu, a zabývá se důsledky dnes tak aktuální proměny politiky v pouhou arénu, v níž dochází pouze k vytváření určitých obrazu a k budování vztahů s veřejností. Druhý text, který už svým názvem Občanská neposlušnost odkazuje k eseji Henryho Davida Thoreaua, se pokouší o rozbor různých amerických protestních a opozičních hnutí na pozadí demokratického právního systému a americké tradice odporu a sdružování. V obecnější studii O násilí Arendtová otevírá problém povahy, příčin a významu násilí v druhé polovině 20. století a jeho vztahu k moci, politice a válce. Doplňkem k této studii je závěrečný rozhovor Myšlenky o politice a revoluci. Ve všech těchto textech sice Arendtová definuje a objasňuje dobové zájmy a obavy Američanů, nicméně její závěry a poselství právě tak nadčasově zahrnují současné problémy demokratických politických systémů.
ALOIS NEBEL 
| 
