Kniha přibližuje život a dílo architektky a malířky Zdenky Marie Novákové, která na uměleckou scénu vstoupila v šedesátých letech dvacátého století. Když zvítězila v soutěži na budovu Energetiky – pozdější realizované budovy Chemapol-Investa v Praze – bylo jí pouhých čtyřiadvacet let! Budova je dnes považována za jednu z klíčových staveb šesté dekády. Později úzce spolupracovala s legendárním Františkem Cubrem, a to nejenom v pedagogické práci (nejprve na Fakultě architektury ČVUT, posléze na Škole architektury Akademie výtvarných umění), ale také na významných projektech, například řešení interiérů hotelu Intercontinental v Praze či expozice Národní galerie v Jiřském klášteře na Pražském hradě. Sama je autorkou podoby Památníku českého státu v románské rotundě na hoře Říp a vnitřních prostor přesunutého kostela Nanebevzetí panny Marie v Mostě a řady dalších projektů. Zkušenosti nabyté při uplatnění uměleckého díla v architektuře sepsala v habilitační práci a v roce 1981, se stala první docentkou – ženou na pražské Akademii výtvarných umění za 189 let trvání školy. Její dílo je zastoupeno například v mezinárodním archivu ženarchitektek ve Virginii, USA (IAWA). Souběžně s architektonickou tvorbou rozvíjí svébytné malířské dílo, nezávislé na architektonickém zázemí. Jako malířka vychází především z přírody a hudby či tance, zabývá se rozsáhlými cykly, jež se utváří v průběhu let. Své malby pravidelně představuje na výstavách, řada z obrazů je zastoupena ve sbírkách českých i zahraničích muzeí a galerií.
Na pozadí životních událostí a práce jednoho člověka čtenář nahlédne do atmosféry doby – v tomto případě od poválečných let, zejména pak let 60. a následných minulého století. Setká se se jmény mnoha výrazných osobností jako byli významní architekti profesor František Cubr, Karel Prager, Vladimír a Věra Machoninovi, výtvarníci – Věra Janoušková, Miloslav Chlupáč a jiní, a s životem v rámci různých okruhů a významných institucí – Akademie výtvarných umění, Národní galerie, Krajský projektový ústav, nebo italská firma FEAL.
ALOIS NEBEL 
| 
