Světoznámý egyptolog a kulturolog Jan Assmann (* 1938) se přibližně od přelomu tisíciletí mimo jiné soustavně věnuje obrazům Egypta v postrenesanční evropské kultuře, zvláště na poli literatury či esejistiky (např. u Thomase Manna či Sigmunda Freuda) a v hudebně dramatické tvorbě (např. u Händela, Verdiho či Schönberga). Jeho brilantní rozbor Kouzelné flétny – „třetího velkého enigmatického díla naší kultury“ vedle Shakespearova Hamleta a Leonardovy Mony Lisy – nabízí obsahový i žánrový klíč ke zdánlivé zmatenosti operního děje a umožňuje pochopením historických souvislostí oživit plnou estetickou působivost díla pro současnost.
„Kouzelná flétna uvádí na jeviště rituál, který se před diváky nejenom odvíjí, ale také je subtilně a přitom intenzivně vtahuje do rituálního dění. V tom tkví jádro estetické ideje, na níž opera spočívá a z níž vyplývá vše ostatní, tedy jazyková a hudební dramaturgie díla. Je to myšlenka jedinečná a geniální; nevím o jiné opeře, jež by byla pojata takto kompletně jako výkon rituálu – byť jsou vztahy mezi operou a rituálem obecně vzato těsné a v raných italských operách často nacházíme jednotlivé rituální scény, například výstupy zaklínání duchů nebo obětování. Přestože Kouzelná flétna v tomto propojení rituálu s operou dosahuje naprostého úspěchu, nemělo dílo v tomto ohledu žádné předchůdce a nenašlo ani následníky.“
ALOIS NEBEL 
| 
