Upíři jednoho dne odtajnili svou existenci a od té doby se snaží začlenit do lidské společnosti. Což ve volném překladu znamená, že se snaží kontrolovat hlad po krvi. Jednou z mála výjimek, kdy popustí uzdu své nezkrotné vášni, jsou takzvané mejdany… Jednotlivé upíří rody, tzv. Domy, tiše tolerují jejich existenci, ale je to čím dál složitější, neboť se objevila nová hrozba – zazobaná a mocná rodina Breckenridgeových, konkrétně jeden z nich. Ten se hodlá prosadit jako novinář a co jiného by mu pomohlo v zářivé kariéře, než odhalení nějakého strašlivého upířího tajemství…? Nedosti na tom, že ze střední školy zná novopečenou krvesajku Merit, která byla proměněna bossem Domu Cadoganů. Jeden by si myslel, že titulky v novinách vyprovokují občany Větrného města k boji proti nám, krvežíznivcům. Místo toho nám i po deseti měsících zůstává status celebrit, hodný hollywoodských hvězd. Odháníme paparazzie, kteří jsou jen o něco méně nebezpeční než zabijáci s kříži a kůly. Abyste mě správně pochopili… Prostý lid není úplně nadšený, že má žít po boku nemrtvých, ale aspoň nevzal naše sídlo útokem. Zatím. To se však může změnit, až se dovědí o mejdanech, neboli večírcích, kam si upíři vodí lidi jako dobytek a sají jejich krev ve velkém. Většina civilizovaných upírů takové chování odsuzuje. Ovšem pro začínajícího reportéra, který chce udělat dojem na svou rodinu z vyšších kruhů, je to skvělé sousto. Proto můj Mistr, Ethan Sullivan – několik století starý, avšak naprosto zachovalý upír – nyní žádá, abych se znovu spojila se svou snobskou rodinou a posloužila jako prostředník mezi lidmi a upíry… a pomohla utajit před médii některé nechutné detaily naší existence. Někdo však touží po tom, aby si lidé a upíři začali jít po krku – někdo, kdo v sobě chová dávnou zášť…
ALOIS NEBEL 
| 
