Svazek vůbec poprvé přináší kritickou edici a překlad dochované učenecké korespondence významného vědce, profesora medicíny a hodnostáře pražské univerzity Jana Marka Marciho z Kronlandu (1595-1667), mezi jejíž nejvýznamnější příjemce patřili jezuita Athanasius Kircher (1602-1680), člen cisterciáckého řádu Jan Caramuel (1606-1682) nebo proslulý astronom a fyzik Galileo Galilei (1564-1642). Marciho korespondence pozoruhodným způsobem ilustruje podoby fungování raně novověkých učeneckých sítí v neklidném období třicetileté války a v následujících dekádách 17. století. Jedná se o soubor 61 dopisů z let 1640-1666, které obsahují většinou debaty o dobových tématech z oblasti fyziky, jazykovědy, steganografie, alchymie a dalších disciplín. Vlastní korespondence je čtenářům předložena v zrcadlovém latinsko-českém vydání, je uvedena předmluvou a opatřena kritickým a výkladovým poznámkovým aparátem. Vydávání dalších [spisů] nebrzdí nic jiného než jejich posouzení moudrými muži, na něž čekám, abych nabyl jistoty ohledně základů, na nichž spočívá ostatní. Brzy bude následovat knížka o úměrnosti pohybu a jiná o úměrnosti pohybu přímočarých obrazců a dále [kniha] obsáhlejší a obecněji zaměřená než tyto dvě, totiž o povaze pohybu a jeho účinných příčinách, tj. o gravitaci, levitaci a impulsu. Ačkoli je překvapivé, že se za tohoto stavu věcí rodí takové množství plodů vědy, že se odhaluje takové množství záhad, a to dokonce i takových, u nichž to nebylo dopřáno v dobách míru. [...] Zdá se, že bojechtivý Mars zápasí s Pallas Athénou: kolik zkázy on přináší městům, tolik toho ona ukládá v pokladnicích moudrosti… Z Marciho dopisu Janu Caramuelovi, 8. června 1644 z Prahy do Lovaně.
ALOIS NEBEL 
| 
