Korunovace ruského cara Mikuláše II. v roce 1896 se zúčastnily dvě známé postavy korejských dějin – králův příbuzný Min Jonghwan (1861–1905) a budoucí vůdce Klubu nezávislosti Jun Čchiho (1864–945). Jejich cesta byla první korejskou oficiální misí po navázání diplomatických styků s Ruskem, k němuž došlo v roce 1884, a byla podbarvena kuriózní situací pobytu krále Kodžonga na ruském vyslanectví v Soulu. Korejský panovník a dvůr tehdy považovali Rusko za svého přítele ve smyslu staršího konceptu „sloužit velkému“. Mise do Ruska byla přesto pouhou diplomatickou rutinou a určitě by se stala jen první z dlouhé řady korejských cest, kdyby si její protagonisté nevedli deníky, které byly zpřístupněny a vydány v 70. letech 20. století. Tato kniha přináší plný překlad Min Jonghwanova Häčchončchubom (Moře, nebe, podzim a cesta) a adekvátní části Jun Čchihoových Deníků – Jun Čchiho ilgi. Oba texty jsou jistě poutavé samy o sobě, v sesazené podobě však vyniknou rozdílné povahy, názory a vidění jejich pisatelů a mnohé další paradoxy. Min Jonghwan a Jun Čchiho měli pro své setkání s Ruskem zcela odlišné předpoklady. První nebyl nikdy za hranicemi Asie, druhý studoval v USA. Ani jeden z nich nebyl výrazný myslitel, diplomat či člověk, který by dokázal překročit svá omezení. Jsou to ovšem také dva lidé vyslaní na oficiální cestu v době, kdy už nezávislost Koreje nebylo možné zachovat. V roce 1896 bylo o osudu země rozhodnuto. Čína byla po prohrané válce s Japonskem mimo hru a Rusko na svou porážku od Japonska teprve čekalo. Velká Británie a Spojené státy svůj vliv v Koreji vyměnily s Japonskem za územní nároky v Číně, resp. na Filipínách. Min Jonghwan, v deníku klidný a zdánlivě netečný, reagoval na konec korejské samostatnosti a podpis protektorátní smlouvy v roce 1905 tak, že napsal vášnivý list svému národu a spáchal sebevraždu. Jun Čchiho, na cestě po Rusku lamentující nad osudem národa, s Japonci nakonec spolupracoval.
ALOIS NEBEL 
| 
