Kniha známého francouzského mediavelisty se zabývá interpretací pozoruhodného rodokmenu z 12, století, v němž je v první osobě líčen proces obrácení na křesťanskou víru židovského mladíka Hermanna. Rozsahem nijak obsáhlý spis se Schmittovi stává textem, nad nímž může rozvinout mnohem obecnější úvahy o funkci biografie a autobiografie ve středověku, o mechanismech reprezentace, způsobech polemiky, užití obrazů, křesťansko-židovském soužití aj. Na jedinečné památce tak staví filologicky minuciozní a přesto velkorysý pohled na evropskou společnost 12. století a v neposlední řadě ovšem i pohled na metodologické cesty moderní historiografie.