Kniha představuje jednu z nepříliš známých osobností 17. století – Jiřího Holíka (1635–1700/1710?), který pocházel z české nekatolické rodiny, ale stal se členem dominikánského řádu a dokonce se podílel na vyhledávání nekatolických knih, v roce 1666 však uprchl do Žitavy s přáním stát se kazatelem českých exulantů. To se mu sice podařilo, konvertoval k luterství a o tři roky později se stal kazatelem české exulantské obce v Barby a Wespen u Magdeburgu, ale brzy nato musel své místo opustit. Při hledání svého dalšího uplatnění zavítal i do Švédska, nakonec zakotvil v tehdy švédské Rize a proslul jako autor mnohokrát vydávaných a oblíbených zahradnických knih, díky nimž patří mezi významné a uznávané osobnosti evropské pomologie 17. století. Jeho životní příběh rozšiřuje znalosti o raně novověkém českém exilu a upozorňuje na pestré a nelehké osudy exulantů po opuštění vlasti, obtížnost hledání nového uplatnění za hranicemi a integrace do společnosti hostitelských zemí, současně ale vypovídá i o prezentaci a jisté mýtizaci exulantského stavu a také upozorňuje i na dosud nepříliš prozkoumanou problematiku apostatů z církevních řádů. Součást knihy tvoří edice Holíkových náboženských a protikatolických spisů, které jsou velmi cenné a zajímavé z hlediska přetrvávající složité konfesijní situace a konfesijních bojů v Evropě druhé poloviny 17. století, spojené s problematikou konfesijní migrace a náboženské konverze.
ALOIS NEBEL 
| 
