Na téma porážky a konce nacistického Německa byl napsán již bezpočet knih. Dosud žádná se však do hloubky nezabývala zásadními otázkami, které se v souvislosti s jeho koncem nutně nabízejí.
Co pohánělo Německo k tomu, aby dál bojovalo, ačkoli bylo jasné, že válka je prohraná? Jak rozkládající se hitlerovský stát v rozbité zemi dokázal vůbec dýchat až do momentu, než Rudá armáda stanula u budovy Říšského kancléřství? Proč se německý národ nezachoval jako v roce 1918 a nevzepřel se režimu, jenž jej v posledních měsících vystavil brutálnímu teroru a který celou zemi očividně vedl do záhuby? Proč armáda stále poslušně plnila Hitlerovy nesmyslné rozkazy? Do jaké míry se na sebezničujícím kurzu podílel strach a fanatismus Němců? A jakou roli v agonickém a zarputilém vzdoru třetí říše měl spojenecký požadavek bezpodmínečné kapitulace?
ALOIS NEBEL 
| 
