Knihy básní 1 a Knihy básní 2 přinášejí souborně básnickou tvorbu Andreje Stankoviče, a završují tak vydávání autorových Spisů zahájené v roce 2008 svazky Josef Florian a Stará Říše a Co dělat, když Kolja vítězí.
Šest Stankovičových sbírek je rozvrženo do dvou svazků: Kniha básní 1 zahrnuje sbírky zveřejněné nejdříve v samizdatu, dvojsbírku Noční zvuk pionýrské trubky – Patagonie a Osvobozený Babylon (Slovenský Raj), která vyšla ve svazku Poezie (Edice Expedice 1979), a za pět let následující knihu Variace. Kecybely. Elegie. Nikdycinky (Edici Expedice 1984). Kniha básní 2 obsahuje sbírky vydané již tiskem: To by tak hrálo, aby nepřestalo (Petrov 1995), bibliofilii Obskurník (Spolek českých bibliofilů 1999) a poslední, prozatím v úplnosti nepublikované Šarišské haiku, z něhož vyšla větší část časopisecky (Revolver Revue č. 46/2001). Doplněk tvoří básně, jež nebyly zařazeny do žádné ze sbírek a byly otištěny jen v samizdatových sbornících nebo byly nalezeny v autorově archivu.
Kriticky připravený text autorových básní je doprovozen komentáři.
„Stankovičovy verše by bylo možno definovat jejich funkcí očisty jazyka od jeho pokleslých, zautomatizovaných, odlidštěných zmetků. To je ale, domnívám se, jen jedna stránka jeho způsobu psaní. Navíc je tu jeho osobitá autorská iniciativa, pravděpodobně ne cíleně programovaná, ale více méně bezděčná, improvizovaná i juvenilní, o to však ryzejší, a ta spočívá v tom, jak se vřazuje do vývojové řady, v níž avantgardní směry vystřídaly starší podoby romantismu, aby byly samy vystřídány avantgardami dalšími, hledajícími nová pole poetična ve hře s jazykem, v nesmyslu a absurdnosti. U Stankoviče neběží, zdá se mi, o poetično nesmyslu, jako spíš o nesmyslnost poetična.
(Z posudku Josefa Vohryzka na sbírku Patagonie, 26. 5. 1970)
K vydání připravila a ediční poznámku napsala Lucie Bartoňová. Edičně spolupracoval Robert Krumphanzl
ALOIS NEBEL 
| 
