Publikace, jejíž titul odkazuje na ideu filologie jako spolehlivé průvodkyně labyrintem moderního světa, stále složitějšího a nepřehlednějšího, sleduje dvojí záměr:
1. Na několika konkrétních současných literárněvědných analýzách ukázat reflexe filologické povahy oboru jako jeho živé tradice ve smyslu kritiky slova, ale i hledání jazyka interpretace. Práce, již O. Králík považoval za nikdy nekončící ´dřinu a J. Opelík za řemeslo, které lze milovat i nenávidět, se vždy znovu obrací ke slovesné realitě myšlenkové aktivity, vždy znovu usiluje o nový rozvrh, nový pojem této reality ať ve významech historických, ať v aspektech obecných, teoretických.
2. Vzít přitom v potaz rozmanité podoby této práce, tohoto řemesla, které ve svém celoživotním díle soustavně pěstoval Jiří Opelík, jehož lze mezi současnými českými literárními historiky nejspíše považovat za filologicky školeného badatele v původním slova smyslu, tj. ve smyslu spojitosti zkoumání slovesných děl v rozměru jazykovém, ale přinejmenším i filozofickém a historickém. Tematické a myšlenkové (interpretační, metodologické) podněty jeho prací přiměly zúčastněné autory, aby způsobem, jaký jim nejlépe vyhovuje, konkretizovali svůj vztah k oboru v jeho filologickém založení.
ALOIS NEBEL 
| 
