Další autorova kniha pohádek inspirovaná krajinou Vysočiny přináší laskavé slovo, mravní poučení, poutavý příběh a hlavně dobrý konec. Byla to milá stařenka s veselýma očima. Usmála se na něj: Pěkně tě vítám, Honzíku. Vím, kam jdeš: chceš zachránit princeznu a stát se králem. - Odkud to můžete vědět? - Znám mnoho dětí a poznala jsem i tebe. Těšila jsem tě v dětství a učila tě poznávat zlo a dobro, klam i vítězení pravdy. Honzík vyvalil oči. Ta, co k němu mluví, je jen chatrně oděná a nohy má bosé: Jak tak zde můžete vydržet dnes v tom chladnu? Kdo vy vlastně jste? - Hřeje mě teplo domova, mám ho dost a mohu je i ráda rozdávat… Jsem totiž pohádka!
ALOIS NEBEL 
| 
