Výklad dánského filosofa S. Kierkegaarda se považuje za obtížný nejen z filosofických, ale i z literárních důvodů. Autor analyzuje interpretační přístupy několika současných kiekegaardovských badatelů a poukazuje na slabá místa jimi zvolených metod výkladu. Poté navrhuje vlastní interpretační strategii, která bere v úvahu nejen text, nýbrž i rétorické mody a pragmatický aspekt jednotlivých děl, a v neposlední řadě i životopisné údaje. Svoji metodu – kterou autor označuje jako sympatickou četbu a která nachází oporu nejen v současné hermeneuticky orientované filosofii, ale i v lingvistice a literární vědě – pak autor používá k výkladu Kierkegaardova díla, který člení do tří oddílů, věnovaných kategoriím existence, času a víry.