„Co máme dělat, když nás bije?“ „Kdyby tady nebyl, všem by se ulevilo!“ „Sahá na mě, mám si to nechat líbit?“ „Je nás málo, jak se jim máme věnovat individuálně?“ „Kdyby měl někoho jenom pro sebe, tak by to s ním šlo, ale takhle to nejde!“ „Nechce jíst!“ „Jí až moc!“ „Štvou mě kolegové, kdyby mu to nedovolili, tak je v pohodě!“ „Štvou mě kolegyně, kdyby mu to dovolily, tak je v pohodě!“ „Za všechno můžou rodiče, nenastavili mu pořádný hranice!“ Podobné otázky a stížnosti můžeme často slyšet od pracovníků v sociálních službách, kteří mají na starost klienty se souběhem mentálního handicapu a těžšího problémového chování. V České republice prozatím chybí ucelený model sociálních služeb pro lidi s takovýmto typem handicapu, kteří potřebují vyšší míru podpory. Publikace toto téma otevírá, nemá však ambici představit ucelený model práce s lidmi s chováním náročným na péči. Zabývá se hlavně otázkou systémového rozpoznání klienta s vyšší mírou podpory a metodikou práce s lidmi s těžším problémovým chováním pro pečující personál. Autor vychází z osobních zkušeností s klienty a ze supervizí v různých zařízeních. Na konkrétních příkladech ukazuje, jak lze o klientech uvažovat a co s nimi dělat.
ALOIS NEBEL 
| 
