Vzpomínky lékařů bývají vždy vyhledávaným čtivem. Obvykle jde o knihy tlusté a plné cizích slov. Čtenář lékař je obvykle otevírá a hledá, zda se o něm píše a případně jak. Téměř vždy je nespokojen. Čtenář pacient na rozdíl od něj otevírá lékařské vzpomínky dychtivě a s nezáludným nadšením, že zde najde radu, kterou hledá, drby o slavných nemocných anebo že se alespoň dočte o někom, kdo je na tom hůř než on. Tyto jeho malé naděje v sobě bizarně ukrývají jisté léčivé poselství. Psychiatr Radkin Honzák (* 1939) a stomatolog Jiří Koťátko (* 1939) napsali své vzpomínky stručně a systémem ping-pong. Vzpomínka prvního z nich vyvolá u druhého vzpomínku jinou, navzájem se doplňují, upřesňují a společně posouvají vyprávění dál. Časový úsek jejich vzpomínání začíná a uzavírá Josif Vissarionovič Stalin, tedy ten náš, český a žulový v Praze na Letné, odhalený slavně v roce 1955 a po odhalení kultu osobnosti odstřelený pod rouškou tmy v roce 1962. Nutno podtrhnout, že Stalinův pomník je v knize to jediné smutné. Oba autoři tradičně nešetří vtipem a ironií, s nadhledem popisují svá studia i profesní začátky a mladší čtenáři mohou jen závidět, že nemohli být u toho. Přijměte tedy pozvání obou lékařů a pojďte spolu s nimi naslouchat ozvěně kroků v chodbách paměti, jimiž nikdy nešli...