Českobudějovický kostel sv. Mikuláše byl ve 13. století založen českým králem Přemyslem Otakarem II., rozšířen byl v závěru 14. století a velkolepě pozdně goticky přestavěn po roce 1520. Nad prostorem chrámového trojlodí tehdy byla vztyčena působivá stanová střecha. Požár v roce 1641 a následná raně barokní přestavba poté zcela změnila vzhled stavby, která se v roce 1785 stala katedrálou nově vzniklé českobudějovické diecéze. Kniha je založena na průzkumu různých typů písemných a ikonografických pramenů, archeologicky zmapovaných situací a analýze stavebních prvků dochovaných ze všech etap vývoje dané stavby. Souhrn těchto informací posloužil mimo jiné jako podklad rekonstrukce proměn vnější podoby kostela (znázorněné formou 3D modelů) i jeho vnitřního vybavení. Z archivních podkladů byly rekonstruovány fragmenty příběhů mnoha desítek lidí, kteří měli v různých dobách s kostelem něco společného, a to nejen umělců, stavebníků či kněží, ale i budějovických měšťanů, kteří aktivně spoluutvářeli jeho podobu ve středověku, barokním období, osvícenských časech i v 19. a 20. století. 200 barevných a černobílých fotografií, mimo jiné 3D rekonstrukce podob kostela v jeho jednotlivých stavebních etapách