Koncem minulého století přinesla západní historiografie poznatky, podle kterých samotní zakladatelé marxistického komunismu v rámci své historicko-společenské eugeniky tvrdili, že existuje etnický odpad či produkt zmateného vývoje, kterým měli být například kontrarevoluční Češi postrádající historické vědomí, Baskové, Bretonci, skotští Gaelové nebo jižní Slované; společným osudem takových národů musí být úplné vyhlazení v revolučním holokaustu. Když prezident Vladimir Putin 24. února 2022 vyhlásil válku Ukrajině, opakovaně se odvolával na tragický rozpad marxistického Sovětského svazu a podobným způsobem poukazoval na produkty zmateného postsovětského vývoje, jako jsou pobaltské státy, a zejména Ukrajina. Po celé 20. století ovlivňovalo sovětské Rusko svou velkou levicovou epistémou, založenou na spojení různých směrů a výkladů marxistického učení, takřka celý svět a v rámci historicko-společenské eugeniky periodicky zkoušelo marxismus jinak - od leninismu přes trockismus a stalinismus až po Gorbačovovu přestavbu komunistického systému. Toto výjimečné epistémické postavení však definitivně skončilo s rozpadem Sovětského svazu a jako reakce na tuto ztrátu se zrodila nová epistéma. Tato esej osvětluje zrod nové kataklyzmatické epistémy prostřednictvím teoretického zpracování postmarxistického populismu, který se opírá o budování lidové subjektivity na základě diskursivního produkování tendenčně prázdných signifikantů, vztahujících se k populistickému jménu vůdce. Putin jako postsovětský vůdce celému světu předvedl, že už není nutné explicitně odkazovat k 19. století, například k Marxovi. Už není nutné se přímo identifikovat s Leninem, Stalinem či se Sovětským svazem, stačí vše reprezentovat v postmarxistickém čistém bytí systému a jeho moci. Stačí vykonstruovat nepřítele, v tomto případě Západ jako říši zla, odkázat se na politické a vojenské vítězství Ruska ve 20. století (tedy na Lenina a Stalina) a oživit ho gestem prázdného signifikantu, který se vyznačuje diskursivní chudobou populistických symbolů, a to nejen jde-li o pojmy, jako denacifikace nebo fašismus. Kniha zároveň obsahuje i kritickou analýzu současné postmarxistické historické snahy v Čechách, hledající utopistické spojení mezi marxistickým Hnutím revoluční mládeže Petra Uhla a kontrakulturou undergroundu.
ALOIS NEBEL 
| 
