Návraty Karla Kryla do Československa, které se na konci roku 1989 začíná vzpamatovávat z více než čtyřiceti let komunistického režimu, vtiskují jeho podněcujícím písním odloučenou tvář. Odloučenou tvář člověka přímého a ve své podstatě nezařaditelného. Odloučenou tvář člověka s jasným vztahem ke katolictví. Po dvaceti letech vynuceného koncertního půstu připravuje Karel Kryl domácí turné, jehož první zastávkou je - zásluhou pořadatele Ivana Jáchima - Plzeň. To už má však za sebou vystoupení na velkolepém Koncertě pro všechny slušný lidi. Letadlem jsem v Sydney za 36 hodin. Do Plzně mi to trvalo dvacet let. Ale znával jsem to tady, okolí a tak. Program jeho zájezdů je náročný, jen v Plzni během 10. a 11. ledna 1990 absolvuje dva koncerty, včetně tiskové konference a noční jam session s houslistou Milanem Benediktem Karpíškem v hotelu Plzeň. Právě ve zdejším a dnes již neexistujícím Domě kultury u břehu řeky Radbuzy byla pořízena tato pečlivě sestříhaná rozhlasová nahrávka zachycující neopakovatelnou atmosféru Krylových písní, o jejichž významech jednotně souznící publikum nepochybuje. Tak do verše Cesta je prach a štěrk a udusaná hlína zaznívá první mollový akord a mimo album Bratříčku, zavírej vrátka vybírá Karel Kryl i z nahrávek překlenujících léta 1969 až 1979 - Rakoviny, Maškar a Karavany mraků. Ostatně je těžký psát nový věci veselý, prohlašuje Kryl mezi jednotlivými písněmi, když právě dramaticky nerecituje své nápadité básně kořeněné notnou dávkou humoru. Následující týdny se jeho cesty postupně ubírají na Slovensko, kde na hoře Chopok v Nízkých Tatrách symbolicky vztyčuje stále ještě československou vlajku... Český rozhlas v rámci svého stoletého výročí takto připomíná umělecký a společenský odkaz Karla Kryla. Toho Karla Kryla, jehož písně se od poloviny šedesátých let dostávají ke všem naslouchajícím srdcím.
ALOIS NEBEL 
| 
