Kniha se pokouší zevrubně podchytit a interpretovat dějiny způsobů přemýšlení o literárním díle, které bychom dnes mohli nahlížet jako ty jednotlivé etapy formulování základních problémů poetiky, jež určily formování okcidentálního strukturálního myšlení v oblasti literární vědy. Zkoumání těchto dějin okcidentální poetiky je prvotně vymezeno rozlišením dějin poetiky a kritiky. Autor se věnuje analýze konkrétních období poetologického myšlení a jejich koncepcí v průběhu dvou milénií - od systematického pojetí Aristotelova po strukturalistickou doktrínu Pražské školy. Tímto historicko-teoretickým přístupem se snaží systematicky rekonstruovat rámec, v němž můžeme nahlédnout původ a dnešní relevantnost jednotlivých teoretických přístupů. Kniha zároveň poskytuje velmi užitečné teoretické zázemí pro možné porozumění moderní, tzn. poválečné poetice, jejím zdrojům a směřování.