Básník a v občanském povolání učitel ve Velkém Týnci u Olomouce Stanislav Denk (nar. 1962) subtilně a osobitě rozvíjí odkaz spirituálně laděné tradice české poezie. Zdá se však, že si tuto poetiku nevybral jako dekorativní emblém, ale „vnutila“ se mu sama při básnickém putování po známých místech (na která ovšem vstupujeme pokaždé jiní). Denk si všímá „barevné všednosti“ věcí a dějů a z ní jsou pak doslova vytlučeny verše v protikladných imaginacích (Most. Hořící západ. / Do očí duší se drápat. / Sypou se a rachotí). V takové chvíli jako by už nešlo „o literaturu“. Sdělení zůstává poněkud zahaleno tak jako podstata každé víry, která se také u něj křehce hlásí o slovo (Úsměv. Puklina cesty. / Prašné ze msty / botám. Klekajícím před prahem). Jde o zdařilý pozdní debut, jehož poetika sice nedrží „prst na tepu doby“, ale zaujme svou soustředěností a vnitřní opravdovostí.
ALOIS NEBEL 
| 
