Po likvidaci mužských řádů a kongregací v roce 1950, bylo v církvi jasné, že budou postiženy i řeholní sestry. Proti sestrám, hlavně představeným, se konala celá řada zinscenovaných procesů. Mnoho sester pak bylo odsouzeno na dlouhé roky vězení. Mezi těmito sestrami byla uvězněna i boromejka sestra Vojtěcha Antonie Hasmandová. V monstrprocesu byla odsouzena na osm let komunistického vězení. Z tohoto místa napsala mnoho dopisů, které tvoří obsah knihy. Vždyť každý den našeho života je velkým darem Božím a bylo by škoda, abychom jej nechali vyznít naprázdno. A zde v silně zjednodušeném životě, hlavně v duchovním ohledu tím větší nebezpečí. Konečně všude aby se člověk s Hálkem modlil: Jen zevšednět mi nedej, Bože! Abychom k těm pokladům, jimiž jsme z Boží lásky zasypáni, nebyli vlažní, abychom nezklamali očekávání nebe i země! Dopis z Pardubic 19. 11. 1954
ALOIS NEBEL 
| 
