Kniha Jméno – objev a zmizení věci představuje pokus o fenomenologii přirozeného jazyka jako dobře organizovaného systému a přirozené řeči jako života a dějinného vývoje tohoto systému. Neustávající péče o přirozenou řeč představuje pro lidi jejich nejvýznamnější úkol a rozhodující životní aktivitu právě jako základ a určující obsah jejich duchovního života, života společenství i jednotlivců. Jenom takto získávají schopnost spolupracovat, navzájem se dorozumívat a bezpečně i spolehlivě se ve vlastním životě orientovat. Zároveň soustavná a neustávající práce usilující o řádné užívání řeči také lidi přesvědčuje o jejich povinnosti soustavně a bděle organizovat zdravé a náležité užívání řeči. Takto se také učí čelit všem úskalím a rizikům, demagogii, podbízivosti, tlachání, lehkovážné a neodpovědné řeči, všemu, co ohrožuje řádné a produktivní užívání řeči. Právě to od základu rozvrací způsobilost lidí žít důstojně a smysluplně jako platní příslušníci zdravého společenství a jako jednotlivci schopní žít s radostí a potěšením ze života. Řeč zároveň představuje paměť společenství a náležitá pojmenování věcí zakládají a upevňují způsobilost lidí spolehlivě rozlišovat jednotlivé věci, o něž se zajímají, a také každého účastníka společných dialogů přesvědčují o povinnosti věrohodným způsobem v průběhu diskuse řádně a odpovědně ručit za patřičnou a dobře zajištěnou viditelnost každé věci, o níž se řeč vede.
ALOIS NEBEL 
| 
