Kniha dvou mladých historiků představuje hned několik zajímavých otázek najednou. Jakou roli sehráli členové jezuitského řádu jako lékaři a lékárníci? Jezuité nebyli sice špitálním řádem, ale přesto k lékařské vědě významně přispěli, např. někteří misionáři v zámoří. Možná ještě zajímavější otázkou je úloha zázračných uzdravení a protimorových světců, vztah medicíny přírodní a „duchovní“. A nakonec autoři vše konkrétně rozeberou na příkladu obou posledních velkých epidemií moru v Čechách v letech 1679-81 a 1713-15.
ALOIS NEBEL 
| 
