Josef Volf, milovník života a češtiny, o své třetí knížce mikropovídek říká: Cílem bylo potěšení ze psaní, udělat někomu trošičku radost, pohladit dušičku… A to se mu daří. I po sedmdesátce se kolem sebe i na své bohaté vzpomínky dívá klukovskýma očima, poněkud rošťácky, se smyslem pro humor i sebeironii, okouzleně a laskavě. V jedné z povídek malý zloděj z třešně u silnice sleduje nejprve prestižní soupeření, pak havárii dvou aut-veteránů. Z toho překoceného nohama napřed vyleze majitel pohřebního ústavu, kde vypravěč ministroval, z druhého rozlícená dáma s kožešinovým boa kolem krku. Svou roli sehrálo i plato vajec… A to je jen začátek jednoho z mnoha neuvěřitelných příběhů, které napsal život a dobarvila autorova fantazie.
ALOIS NEBEL 
| 
