Experimentální román Jazz II: Rodiče, poprvé vydaný anglicky roku 1979 v kanadském exilu, je, jak již napovídá sám jeho název, silně inspirován jazzovou hudbou, zejména jejími improvizačními prvky. Příběh, který není skutečným příběhem, se odehrává ve starobylém moravském městečku. Soustředí se na pomalý posun ke svému vyvrcholení, které představují školní oslavy, na něž se připravuje dcera hlavních představitelů Liz Badenbadenhanapelová. Čtenář se při čtení knihy nechává vést – svůj zrak propůjčuje jakémusi vnějšímu zdroji, oku kamery, která prohledává a propátrává jednu oblast za druhou, ať již fyzickou nebo duševní, noří se do hlubin dysfunkčního manželství, ohledává souvislosti a okolnosti. Improvizace spočívá zejména v tom, že tento putující periskop, skrze nějž my vnímáme jinak roztříštěnou strukturu celé knihy, nemá žádnou určenou dráhu, ale samovolně zatáčí a zahýbá, kam se mu zrovna namane.
ALOIS NEBEL 
| 
