Jak děti zjistí, že slovo „pes“ označuje psa a ne třeba kočku, auto anebo člověka? Jak poznají, co znamenají slovesa „myslet“ nebo „věřit“, přídavná jména „dobrý“ či „bílý“, anebo třeba slova označující abstraktní jevy, jako jsou „hypotéka“ nebo „příběh“? Děti si slova osvojují poměrně rychle, obvykle bez toho, aby je to někdo explicitně učil. Porozumění významům slov je jedním ze základních problémů současného zkoumání lidského myšlení. Paul Bloom zastává přístup, že učení se významům slov je výsledkem interakce rozličných kognitivních a jazykových schopností, mezi něž patří schopnost porozumět záměrům druhých lidí, schopnost osvojit si abstraktní pojmy, schopnost porozumět syntaktické struktuře a určité obecnější schopnosti týkající se paměti a učení. Ačkoli ostatní vědci dosud spojovali učení se slovům s některou z těchto dovedností, Bloom je první, kdo ukazuje, že k úplnému porozumění slovům je potřeba všech těchto lidských schopností. Na to, aby si děti – ale i dospělí – osvojili i ta nejjednodušší slova, potřebují bohaté pojmové, sociální a jazykové dovednosti, které se vzájemně doplňují.
ALOIS NEBEL 
| 
