Osudy rodin žijících v osoblažském výběžku, jejichž každodenní dojíždění za prací do měst a míst ležících na východě je typickým znakem obyvatel, kteří tu žijí. Přesto tvoří základ rodiny, které zde pracují a prožívají své osudy. Zamazalovi, Janderovi z Osoblahy, rodiny Řeháčků či Rannsdorfů z blízkého Krnova, ty všechny udávají někdy lahodný, někdy břeskný tón společného soužití. Území vábí romantické vandrovníky, technicky a ekonomicky založené. Vábí je neobjevenou schopností rozkvést do území s jabloňovými sady, produkcí býčků na vývoz, žírnými poli a zaměstnaností v odchovnách dobytka a drůbeže s bílými záclonkami. Přitom si vandrovník uvědomuje, že takováto oblast vždycky bude zdrojem pracovní síly v blízkých městech, kde existují střediska vědy a kultury, průmyslu a škol a kam se bude dojíždět za prací, věděním, zábavou a kulturou. Vždycky. Přitom nikdo nebude ohrnovat nos nad vystrkovem, protože tady bude dostatek příležitostí k životu, jaký si zvolíte.
Do osoblažského výběžku navál osud obyvatele různého vzdělání, etnika, z různých důvodů, a oni tu žijí a tkají vzájemně svoje osudy, stejně jako v ostatních částech republiky. O tom je povídání této knížky.