Vzhledem k prostředí, v němž Australané žijí, by bylo velkou chybou od nich očekávat normální chování. Zdaleka nejvíce je ovlivňuje drsná příroda. Austrálie je nejplacatější a nejsušší zemí naší planety. Stromy zde nejsou jako jinde. Neopadávají z nich listy, ale kůra. Oba národní ptáci Austrálie taktéž nejsou normální. Emu, vyobrazený na národním znaku, nelétá. Ledňák obrovský nezpívá, ale směje se. Druhým tvorem vyobrazeným na národním znaku je klokan. Klokan a emu prý byli vybráni proto, že ani jeden z nich neumí skákat či chodit pozadu, takže předurčují Austrálii k nepřetržitému postupu vpřed.
Ausíci rádi ukazují nenucenou lhostejnost vůči všemu okolo. Prostor zde ale má i rivalita. Ztělesněním jsou každoroční ragbyové bitvy mezi týmy Queenslandu a Nového Jižního Walesu. I když se zde ragbista ocitne v zápalu boje dočasně v bezvědomí, zápas bez přerušení pokračuje. Pro Australany je ve sportu důležité vítězit, nikoli se jen trapně účastnit.
Cizincům může připadat, že země má více politiků než ovcí - a někdy je opravdu těžké poznat rozdíl: oba druhy se shromažďují v houfech a tupě následují toho, kdo jde v čele. Vzhledem k opovržení chovanému vůči politikům je hlasování ve volbách povinné. Volební místnosti by jinak zely prázdnotou... Kvůli řadě deliktů můžete skončit přes noc ve vězení, například za tak hrozný čin jako opilost na veřejnosti. Zkušenost to není nijak příjemná, jelikož vás budí ze spaní, ovesná kaše je hnusná a tousty se podávají zásadně studené.
Jeden otřepaný starý vtip říká: Jaký je rozdíl mezi Austrálií a jogurtem? V jogurtu je živá kultura. Avšak stejně jako se vším, co se týká Austrálie, i tady je to poněkud složitější. Ústředním bodem australské kultury je opera v Sydney, o níž kdysi někdo prohlásil, že vypadá jako hlouček jeptišek v silném větru.
V knize se ovšem převážně nevážně dočtete mnohem více. Věnuje se také tradicím a zvyklostem v rodině, škole i v zaměstnání, představuje náhled do jazyka i specifický životní styl protinožců.
ALOIS NEBEL 
| 
