Kniha fotografií a krátkých příběhů z jednoměsíčního putování po indonéských ostrovech Jáva a Bali vytištěná na kvalitním křídovém papíře. Kniha poskytuje nevšední pohled na indonéskou kulturu a etnickou různorodost země. V doprovodném textu není nouze o dramatické situace, nad kterými však převládá radost ze setkání s neobyčejnými domorodci, kteří sami o sobě vydají možná více než turistické památky. Čtenář se tak může setkat s řadou nezvyklých postřehů, jako je expresivní popis hektické návštěvy v Národním parku Ujung Kulon na jihozápadním cípu Jávy. Stejně tak dobře lze ale obdivovat sugestivní popis jízdy v přeplněných minibusech, kde se cestující drží za jednu ruku ven a zbytek těla jim přitom visí z otevřených dveří. Všichni přitom mají „neutuchající výraz spokojenosti na tváři“. Neméně zajímavé je setkání s domorodým kmenem Badui. Ten podle nějakých kmenových pravidel přísně zavrhl moderní civilizační vymoženosti a zakazuje používání fotoaparátů, rádií, používání mýdla či zubní pasty v řekách. Přesto jeho členům nic nebrání v tom, aby cestovatele pohostili „prachobyčejnou“ čínskou polévkou servírovanou v plastovém kelímku včetně plastového naběrátka. K dalším zajímavým pasážím v cestopisu patří setkání s rituálním pohřbem, výstup na činnou sopku, návštěva chrámového divadla nebo třeba setkání s netradiční benzinovou pumpou, kde se čepuje z lahví a to s pomocí trychtýře.
ALOIS NEBEL 
| 
