Co to znamenalo nazývat se během posledních zhruba sto padesáti let Čechem? Jak se obsahy češství proměňovaly během přináležitosti českých zemí k Rakousku-Uhersku, během meziválečné republiky i po ní? Jak se na různé obsahy češství dívala jiná etnika, která v Čechách žila? Jak prožívali svou národní identitu čeští emigranti? Na tyto otázky odpovídá deset autorů, kteří sledují nejrůznější obsahy moderní české identity jak v prostředí vrcholné politiky či filozoficko-historických debat, tak ale i na úrovni běžných lidí. Pozornosti se tak dostává diskusím o náplni moderní české identity mezi českými spisovateli před první světovou válkou, mezi českými politickými elitami starého rakouska i meziválečné republiky, ale i mezi sudetoněmeckými intelektuály, či v prostředí tisíců českých emigrantů, kteří během 19. a 20. století hojně opuštěli svou domovinu. Kniha tak poskytuje plastický obraz toho, jak se češi v moderní době identifikovali se svým národem i jak byla tato identifikace pozorována zvenčí.