Zásadní esej významného italského spisovatele a dramatika, nositele Nobelovy ceny za literaturu (1934) Luigiho Pirandella na téma humor, humorismus, postavení a chápání klasického a moderního humoru, ale i smích, směšnost a ironie – a především jejich kořeny v širokých literárně-historických souvislostech. Esej se sestává ze dvou částí: v první autor sleduje vývoj humoru zejména z pohledu literárněvědného a na základě hlubokých znalostí porovnává, jak se s tímto jevem v té které době ten který spisovatel či básník vyrovnal; v druhé části pak Pirandello na základě těchto konkrétních zjištění zobecňuje a vyslovuje teorie, které lze aplikovat dodnes.
ALOIS NEBEL 
| 
