Čtyřdílná básnická sbírka vnáší do pozoruhodného oblouku autorovy dosavadní tvorby akcent vesmírný, objektivizující, někdy i hymnický. Dřívější experimentální charakter Štolbovy lyriky ustupuje do druhého plánu, aby se v prvním vyjevila poezie jako gejzír obrazů a metafor, nestrojených a nevykalkulovaných, prorážejících někdy i estetický kánon současné básnické produkce. Dominantním motivem Hřebenů je nepřerušovaný pohyb, spojený s průzkumem lyrických i prozaických pevnin. Zobrazovaná skutečnost nabývá ve Štolbových textech charakter ostrovního útesu, k němuž básník jakoby připlouvá po předchozím ztroskotání v mořské nekonečnosti. Po ohledání břehů postupuje dovnitř pevniny, do vnitrozemí skutečného i fiktivního ostrova existence. Plastický obraz obnažené a prázdné pobřežní krajiny se proměňuje a strukturuje objevem labyrintického města, průnikem jeho zákoutími a scenériemi. Autor v této sbírce vlastně poprvé ve svém díle reflektuje Prahu jako svérázné, byť poněkud bizarní místo k životu, a rovněž jako impuls k dalšímu pronikání z jejího středu na periférii, k onomu prazákladnímu vesmírnému prostoru, který se v jednotlivých číslech sbírky opakovaně vrací. Knihu doprovázejí Štolbovy ilustrace.