Kniha povídek a historek z české hospody. Petr A. Bílek o nich napsal: Jsou to povídky ze života a o životě, povídky odkojené pábitelskou tradicí - ani ne tak předvést sebe, jako pobavit, zaujmout, poodhalit nový úhel pohledu. Je na nich vidět, že jsou prověřeny desítkami koncertních čtení, seškrtány podle reakce publika, podle ověřené schopnosti oslovit. Povídkový svět Václava Koubka je poněkud vzdálen světu jeho písniček: méně imaginativní, méně metaforicky sugerující, méně uspořádaný, spíše strohý svět příběhů - podobenství, odpozorovaných epizod, které ale směřují někam dál, než pouze k pointě. Je to svět črt, poznámek jakoby na okraji. Svět někdy až průzračně naivistní, jindy anekdoticky modelový, vždy však vědomě a chtěně průzračný. Právě knižní souhrnná podoba nám umožňuje vidět z odstupu, uvědomit si obrysy tváře, kterou nabízí až mozaika celku. Koubek je reportér života, ale toho, který nebývá na prvních stránkách novin, ba ani v černých kronikách. Života obyčejného, vnímaného s Koubkovskou čistotou, života přibroušeného do krystalu. Nikoli efektně se lesknoucích, majestátních, ale tak nějak přirozeně, nevycizelovaně ryzích. Jeho sbírka básniček a textů, vydaná v roce 1992 v Pražské imaginaci, se jmenovala Teď to je čistý. Chtělo by se dodat: tohle to je čistý taky. Čistý svým přístupem ke světu. A nejenom teď.
ALOIS NEBEL 
| 
